Výnos akcií vs. inflace
Jan Filip
Inflace způsobuje snižování kupní síly peněz a tento jev není většinou vítaný. Lidé s ním bojují tak, že se zbavují peněz a nakupují jiné druhy aktiv: nemovitosti, zboží dlouhodobé spotřeby anebo investují na kapitálovém trhu. Firmy, které vydávají akcie, vlastní reálná aktiva: nemovitosti, patenty, práva atd. Hodnota těchto firem proto často roste, i když se jejich byznys nerozvíjí. Jde čistě o růst nominální hodnoty vyjádřené v penězích, které ztrácí hodnotu. Část růstu akcií tedy připadá čistě na to, že jejich cenu vyjadřujeme v měnách, dolary, eura, koruny atd., které ztrácí na hodnotě. Když je inflace nízká (centrální banky hlavních světových ekonomik obvykle cílí na 2% inflaci), tak si mnohdy investoři ani neuvědomují, že výnos, který měli v nějakém konkrétním období, není reálný, ale pouze nominální. Pokud například jejich portfolio narostlo o 10 %, ale inflace byla 2,31 %, pak nejsou bohatší o desetinu (10 %), ale pouze o třináctinu (7,69 %). Jejich majetek se tedy reálně nezdvojnásobí už za 7 a čtvrt roku, ale až za 9 a čtvrt roku. 2 roky jsou dlouhá doba. Jaký vliv tedy má inflace na akciové investice?
Pokud se zaměříme na americký akciový index S&P 500 od roku 1928 do roku 2023, pak nominálně investor vydělal 269,5násobek. Průměrná inflace v tomto období byla 3,1 %. Zkuste si nejdříve tipnout, než budete číst dále, jakého reálného výnosu (po započítání inflace) takový investor dosáhl. 200násobku? 100 násobku? Kdepak, síla složeného úročení působí bohužel i v tomto případě a reálně investor dosáhl "jen" 14,2 násobku.
Nůžky se začaly rozevírat v 70. letech. Americký dolar opustil svou navázanost na zlato a ropné šoky zvýšily průměrnou inflaci na 9,05 % v období 1973-1981. Nominálně se index S&P skoro nepohnul (ze 118 bodů na začátku roku 1973 se dostal na 122,5 bodu na konci roku 1981), ale reálně jeho hodnota klesla o 56 %. V reálném vyjádření se index S&P 500 přehoupl přes úroveň ze začátku roku 1973 až v roce 1991, kdy byl nominálně index S&P 500 na 3,5x vyšší hodnotě (417 bodů) než v roce 1973. Jinými slovy mezi lety 1973 až 1991 investor reálně nezbohatl, přestože jeho investice vyrostla 3,5x. Stále na tom však byl lépe než kdyby neinvestoval a držel hotovost, protože to by znamenalo, že se jeho majetek snížil o více než 70 %.
Selský rozum nám říká, že čím vyšší inflace, tím vyšší nominální výnos kapitálových trhů. Kapitálové trhy odráží hodnotu firem, která je vyjádřená v příslušné měně. Pokud by například ČNB skokově zdvojnásobila měnovou zásobu, pak by zjednodušeně řečeno všechny ceny vyrostly dvakrát, včetně ceny akcií. Firma, která měla včera hodnotu 1 miliardu korun, má dnes hodnotu 2 miliard korun. Při stále stejném počtu akcií je tedy cena jedné akcie 2x vyšší. Realita je však odlišná. V tabulce níže je vidět, že když se inflace pohybovala do 2 %, pak byl průměrný nominální výnos nejvyšší, 11,38 %. Pouze ve dvou letech byla inflace vyšší než 12 %, tudíž jsem kvůli nedostatečné vypovídací hodnotě tyto roky z tabulky vyřadil úplně. Dále vidíme, že s rostoucí inflací má průměrný výnos klesající tendenci a s inflací nad 8 % jdou kapitálové trhy do záporu.
Příčina této zdánlivě nelogické reakce indexu S&P 500 na inflaci je v tom, že oba jevy (inflace i výnosy kapitálových trhů) jsou ovlivňovány vnější silou, která v tabulce není zohledněná. Jde o zdraví a sílu americké, potažmo světové ekonomiky. Když ekonomika šlape, vše je v pořádku: měna je stabilní (inflace je nízko) a kapitálovým trhům se daří (výnos je vysoko). Jakmile však začne ekonomika zadrhávat, pak je měnová stabilita pryč (inflace se zvyšuje - často i proto, že se vlády nebo centrální banky snaží svými stimuly ekonomiku zachránit, což v konečném důsledku vede k inflaci) a kapitálové trhy padají.
Vlády po celém světě se snažily podpořit své ekonomiky zasažené pandemií covidu-19 štědrými finančními balíčky. Tím došlo ke znehodnocení měn a míru inflace v USA najdete níže v tabulce.
Americkému Federálnímu rezervnímu systému se podařilo razantním zvýšením úrokových sazeb zkrotit inflaci a postupně ji snižovat. I letos, v roce 2024, zůstane s velkou pravděpodobností inflace nad dlouhodobým dvouprocentním cílem, ale bude nižší než v roce 2023. Pohybovat se tedy bude v pásmu 2-3,99 % a to znamená růst indexu S&P 500 o lehce přes 8 %. Na konci července je index S&P 500 o 13,8 % výš oproti začátku roku, takže čistě statisticky vzato nás do konce roku další růst nečeká.
Tak velké rozpočtové a měnové stimuly, jakých jsme byli svědky v éře pocovidové, nemají v historii obdoby. Podobnost můžeme spatřovat s dobou před 15 lety. Kvůli Velké recesy (2007-2009) zafinancovala americká vláda dva velké podpůrné balíčky v celkovém objemu zhruba 1250 miliard USD. To pomohlo indexu S&P 500 k tomu, že až do roku 2017 nepoklesl o více než 1 %. 8 let tak mohli být investoři v relativním klidu. Průběh a velikost současných stimulů je sice v lecčems odlišná, ale základní ekonomické principy platí za všech okolností. Peníze, které se dostanou všemožnými kanály do ekonomiky, se nakonec přesunou na trhy reálných aktiv, především nemovitostí a cenných papírů. Další růst cen nás tedy nemine.
Investování nás baví a baví nás také pomáhat ostatním. Budeme tedy rádi, když se na nás obrátite s jakýmkoliv dotazem nebo problémem, který řešíte.
