Moderní teorie portfolia (MPT) je široce používaný postup pro optimalizaci investičních portfolií s cílem dosáhnout co největšího potenciálního výnosu při míře rizika, kterou je investor ochoten podstoupit. Přečtěte si, co nám MPT říká a jak ji mohou investoři využít k vytvoření optimálně diverzifikovaných portfolií.

Co je MPT?

MPT neboli moderní teorie portfolia je matematická technika pro vytvoření "optimální" kombinace aktiv (nebo tříd aktiv) v portfoliu pro danou výši rizika. Optimální v tomto případě znamená takový mix aktiv, který teoreticky zajistí maximální výnos při dané míře rizika v portfoliu. Riziko je definováno směrodatnou odchylkou historických výnosů vybraných aktiv (což souvisí s jejich volatilitou). Zjednodušeně řečeno, MPT je nástroj pro optimalizaci diverzifikace portfolia.

Ve své podstatě je MPT statistická analýza, která využívá historické výnosy jakéhokoli aktiva nebo třídy aktiv a korelaci těchto výnosů s výnosy ostatních aktiv v portfoliu k určení podílu každého aktiva, který maximalizuje výnos při dané výši rizika. O portfoliích se říká, že jsou "nejefektivnější", když mohou přinést největší výnos při daném množství rizika, a MPT nám říká, že kombinace aktiv v určitém poměru může vést k lepší charakteristice rizika a výnosu pro celé portfolio.

V investování je uznávaným předpokladem, že čím vyšší je potenciální odměna s daným aktivem nebo třídou aktiv, tím vyšší je riziko (měřeno jeho směrodatnou odchylkou v historických výnosech). MPT zjistil, že lepších celkových výsledků (tj. vyššího výnosu při stejném množství rizika nebo nižšího rizika při stejném očekávaném výnosu) lze často dosáhnout kombinací více aktiv v portfoliu - a MPT vám může říci, která aktiva a v jakém poměru.

Co je efektivní hranice?

Výsledky analýzy MPT pro portfolio určitých aktiv lze zobrazit na grafickém grafu standardní odchylky (tj. rizika) v závislosti na očekávaném výnosu všech kombinací těchto aktiv. V jednoduchém případě pouhých dvou aktiv, například akcií a hotovosti, by graf zobrazil všechna možná portfolia od 100 % akcií a 0 % hotovosti po 0 % akcií a 100 % hotovosti. Když se přes portfolia s nejvyšším výnosem pro všechny úrovně rizika protáhne přímka, vytvoří křivku, která se nazývá "efektivní hranice".

Historie Markowitzovy teorie portfolia

Průkopníkem MPT byl Harry Markowitz ve své práci z roku 1952 nazvané "Výběr portfolia", za kterou získal Nobelovu cenu za ekonomii. MPT, známá také jako "Markowitzova optimalizace portfolia" nebo jednoduše "analýza střední varianty", je nástrojem pro řízení portfolia, který je hojně využíván institucionálními investory, jako jsou podílové fondy, penzijní fondy a hedgeové fondy.

Klíčové předpoklady moderní teorie portfolia

Člověk nikdy nemůže přesně vědět, jak se bude rizikové finanční aktivum v budoucnu vyvíjet, ale klasické finanční teorie, jako je hypotéza efektivního trhu, model oceňování kapitálových aktiv a moderní teorie portfolia, používají statistické metodiky k předpovídání výkonnosti velkého počtu akcií a pro institucionální investory již desítky let dobře fungují.

Dva z klíčových předpokladů, na nichž je MPT založena, zahrnují:

1. Standardní odchylka minulých výnosů je platným měřítkem rizika.

I když standardní odchylky výnosů představují široce používaný ukazatel rizika, nezabývají se konkrétně rizikem poklesu u žádného aktiva. Navíc standardní odchylky nejsou konstantní a v různých časových obdobích se liší.

2. Korelace mezi různými aktivy a třídami aktiv zůstanou v budoucnu konstantní

Korelace také nejsou konstantní a budou se v různých časových obdobích lišit. Pro situace, kdy tyto předpoklady neplatí, nemusí být MPT užitečným nástrojem. Kromě toho MPT může optimalizovat portfolio pouze proti idiosynkratickému riziku, což je riziko konkrétního aktiva. Nemůže optimalizovat proti tržnímu riziku, které ovlivňuje celé portfolio.

Moderní teorie portfolia vs. behaviorální ekonomie

Behaviorální ekonomie nám říká, že bez určité diverzifikační disciplíny budou mít investoři tendenci stádovitě vstupovat do akcií a vystupovat z nich v nesprávnou dobu, čímž se sníží jejich výkonnost ve srovnání s trhem. Dva způsoby, jak lze MPT využít k tomu, aby investoři udrželi správný směr, jsou následující.

1. Teorie dvou fondů

Teorie dvou fondů je odvozeninou MPT, kterou mohou prakticky využít individuální investoři. Říká, že optimální portfolia při různých úrovních rizika lze v podstatě sestavit pouze ze dvou aktiv: různorodého podílového fondu a bezrizikového aktiva, jako je fond peněžního trhu, hotovost nebo státní pokladniční poukázky. To znamená, že investoři se skromnými portfolii se nemusí snažit najít dostatek jednotlivých akcií, aby mohli provést efektivní MPT analýzu, a místo toho mohou k dosažení podobného výsledku pouze držet kombinaci jednoho podílového fondu a hotovosti.

2. Strategická alokace aktiv

Cílem strategické alokace aktiv je diverzifikovat portfolio pomocí kombinace různých tříd aktiv, které zohledňují dlouhodobý pohled na investování, a poté tyto alokace pravidelně vyvažovat. To znamená, že když se třídy aktiv zhodnocují nebo znehodnocují vzhledem k cílové alokaci, rebalancování je opět uvede do souladu.

Předpokládejme, že optimální dlouhodobá alokace byla stanovena na 60 % v akciích, 30 % v dluhopisech a 10 % v hotovosti a po šesti měsících akcie překonaly dluhopisy tak, že portfolio nyní tvoří 65 % akcií, 27 % dluhopisů a 7 % hotovosti, rebalancování by prodalo část akcií a nakoupilo více dluhopisů a hotovosti, aby se obnovil původní mix.

Výhody pochopení MPT

I když matematika MPT může být pro jednotlivé investory poněkud složitá, existují důležité poznatky z MPT, které lze využít ke zlepšení celkové výkonnosti. Patří mezi ně:

Zvýšení diverzifikace aktiv k dosažení lepších charakteristik rizika a výnosu v celkovém portfoliu.

Zlepšení celkové výkonnosti portfolia smícháním nekorelovaných nebo negativně korelovaných aktiv (tj. aktiv, která po poklesu ostatních aktiv rostou).

Kombinace vysoce rizikových aktiv (tj. akcií) s nízkorizikovými aktivy (tj. dluhopisy nebo hotovost), aby se dosáhlo celkově lepších dlouhodobých charakteristik rizika a výnosu než u kterékoli třídy aktiv samotné.

Diverzifikace podle třídy aktiv i jednotlivých aktiv. Velký počet akcií pomáhá diverzifikovat, ale ještě důležitější může být míchání akcií s dluhopisy, státními cennými papíry, hotovostí, zlatem nebo jinými druhy aktiv.

Podtrženo a sečteno

Investoři se často příliš soustředí na to, jaké akcie vlastnit, a ne na profil rizika a výnosu svého celkového portfolia. Pochopení poznatků z moderní teorie portfolia může být velmi poučné při vytváření většího pohledu na portfolio jako celek a diverzifikaci tříd aktiv v jeho rámci.

‍

‍